Martinovi se toto jaro opravdu dařilo na domácí řece a mimo jiných ryb dostal na břeh i jeho vysněnou rybu, která se stala jeho novým osobákem...
"Bylo mrazivé dubnové ráno, všude jinovatka a kbelík s vodou na zalévání měl ledovou krustu. Začalo vycházet slunce, bylo ještě šero.
Jeden záběr od jelce vystřídal druhý a za ním hned třetí. Po přehození jsem zůstal stát u prutů a čekal na čtvrtý... Asi po třech minutách opravdu další padák. Po tichu zazněla nadávka a zvedl jsem prut. Strom. Ta samá nadávka zazněla o trochu hlasitěji.
V tom se "strom" rozhodl, k mému překvapení, vyplout proti proudu. Tady už bylo jasné, že ryba na druhém konci bude z kategorie Prase. Následovalo 20 minut přetahované v crocsech ve zmrzlé trávě. Ale díky adrenalinu si člověk promrzlé nohy ani nevšimne. Kapr udělal jeden výpad přímo do říčního břehu a u hladiny se otočil opět do proudu. Tehdy jsem ho poprvé viděl. Jednoznačně největší ryba, jakou jsem zde měl kdy na prutu. Dalších 5 minut u dna a na hladině velké víry. Šílený souboj! Který ale v dalších vteřinách rychle skončil...
Ryba z ničeho nic spadla a já jsem zmotal jen prázdnou montáž. Každý rybář zná ten pocit hluboké zoufalosti. Opět zazněla nadávka, teď už opravdu nahlas...
Chvíli jsem jen tak stál. S prutem v ruce se díval na vodu, kde se na hladině ještě nerozpustil opar.
Nevadí, řekl jsem si. Nachystej to znovu a přijde další.
Věděl jsem, že pravděpodobnost, že chytnu stejně velkou rybu v jeden den doma na řece je prudce blížící se nule. Ale rybařina umí nachystat všelijaká překvapení.
Po pár minutách zase vše leželo ve vodě na svém místě, připravené chytit dalšího obra.
Asi po hodině přišel další záběr. Rychlá jízda dávala na jevo, že jelec to nebude. Tentokrát to ale nebyl žádný obr. Asi 11 kg kapřík mi zlepšil náladu a tak jsem si ho vyfotil na památku jako memento jeho kamaráda, který mi téměř vyhnal slzy do očí.
Konečně jsem si dal kávu a snídani. Ze židle jsem zíral na vodu a přemýšlel nad tím, co se ráno stalo. Na jednu stranu jsem měl i radost, protože jsem vlastně už na 100% věděl, že tam taková ryba plave. Pocítil jsem novou motivaci do dalších dní.
Schylovalo se k obědu a tak jsem se rozhodl přehodit pruty, na které se neustále chytaly nečistoty. Všechno jsem poladil, vyčistil a nachystal na případného "poledňáka".
Po 15 minutách další jízda a hned po záseku bylo znovu jasné, že tohle jelec nebude. A nebude to ani žádný malý kapřík. Opakoval se scénář z rána. Ryba ke břehu a hned zase na druhou stranu. To vše několikrát za sebou.
Martine, ty debile! Hlavně to neposer!
Neposral jsem... Netrvalo to potom dlouho a já jsem stál nad podběrákem, ve kterém stál poražený kapr. Největší, jakého jsem kdy v podběráku měl. Ten radostný křik muselo být slyšet až v Praze. Stalo se něco, čemu bych asi nevěřil, kdyby mi to někdo povídal. Na kolenou jsem sledoval kapra, který v bezpečí sítě podběráku pomalu sbíral ztracené síly. Byl to pro mě ikonický moment, který jsem chtěl sdílet s rodinou. Takže jsem hned volal domů, ať sednou do auta a pomohou mi pořídit pár fotek a video. Ať si kapr může zase rychle žít svůj život v proudu naší řeky.
Všechno klaplo, fotky se udělaly, video natočilo a kapr dostal zpět svou svobodu. Jeho velikost dokonce malého Zachoše děsila natolik, že se k němu nechtěl ze strachu přiblížit. Dostal tedy jméno Colossus. Pokud ho někdo z vás v budoucnu chytne, chovejte se k němu prosím s úctou, kterou si zaslouží...
25 let. Přesně tolik jezdím ke břehům mé řeky, abych si plnil sny. Toho rána se mi jeden splnil. Způsobem, jaký jsem si nedokázal ani představit. V tomto je to největší kouzlo chytání ryb. Někdy jen sedíte a sedíte a nechytíte vůbec nic. Vlastně tomu tak je ve většině případů...
Ale každý jeden záběr, na který čekáte, může znamenat malý zázrak...
Ryby mi vezmou docela hodně času z rodinného rozpočtu, takže mi nedá nepoděkovat mé polovičce za to, že mám u ní podporu a všechny mé výjezdy za sny se stále zaobejdou bez výčitek, tichých domácností a podobně. Díky bojbe!
Pokud to je pro někoho důležité, kapr měl 22,1 kg a vzal si dvě kuličky Chilli Fruitu, který jsem měl v tašce už opravdu dost let. Zda je to největší ryba úseku? Je to král? Nevím. A asi to ani není důležité. Pro každého z nás bude králem jiná ryba. Řeka má pro každého jeho vlastní příběh, který si musí prožít..."
