Cassien

Pája Šimůnek si splnil dlouholetý sen spojený s legendárním francouzským jezerem...

Chytit si kapra z Cassienu pro mě byl sen. Minulý rok jsme se s Ondřejem vydali pokusit se splnit tento sen. Na lov jsme měli přesně 7 dní. Za 7 dní se mi nepodařilo docílit záběru od kapra. Podařilo se mi ale získat přehled o lovných místech a hlavně přehled o potřebném vybavení. Na Cassienu je zakázáno nocovat u vody. Tudíž je výbava diametrálně odlišná od normálního chytání. Letos v létě se konala odveta...

Na lov jsme měli více než 2 týdny. Po 1500 kilometrech jsem se nemohl dočkat, až uvidím přehradu. Mé natěšení bylo v mžiku pryč. Stav vody mi vyrazil dech. Na vodním sloupci chyběly minimálně 3-4 metry vody. Místa která jsem měl předem vytipovaná tak nebyla chytatelná. Kolegovi se během prvního dne podařilo ulovit neskutečného lysce. Tím to ale na dlouhou dobu skončilo. Dny bez záběru ubíhaly jako voda. Teploty kolem 35 stupňů, pár hodin spánku denně a hlavně nekonečné nakládání člunů je neskutečně náročné. Unavenost je s každým dnem větší a větší.

Nízký stav vody na přehradě způsobil to, že byly ryby absolutně neaktivní. Na celé vodě byla produktivní dvě místa, která byla dlouhodobě obsazená. Jinde se ryby nechytaly. V porovnání s minulým rokem byla situace úplně jiná. Po osmi dnech lovu se nám podařilo zasednout místa, kde jsme věděli, že ryby jsou. Po ranním zavezení čtyřech prutů jsem jako každý den usnul. Probudila mě neskutečná jízda na levý prut. Jednalo se o můj první záběr na Cassienu...

Trvalo to přesně 16 dní, než jsem docílil prvního záběru od kapra. Srdce mi málem vyskočilo z těla. Prut jsem neměl v ruce déle, než 5 sekund, když se z ničeho nic brzda zastavila. Na konci byla uříznutá pletenka ještě před šokovým vlascem. Nikdy jsem nebyl více zklamaný. Montáž jsem navázal a rychle odvezl na hotspot. Po obědě se v největším dusnu ozval příposlech. Tentokrát to byla pomalá jízda na pravý prut. Podařilo se mi dojet nad rybu, kde byla montáž ve vázce. Po dlouhých minutách kotvičkování v hloubce okolo 15 metrů jsem vytáhnul ohnutý háček. Štěstí nestálo při mně. Třetí a poslední šanci jsem dostal ještě ve stejný den těsně před odjezdem z lovného místa. U prutu jsem byl v mžiku. Tentokrát vše dopadlo dobře a podařilo se mi dojet nad rybu, která nebyla ve vázce. Konečně jsem si užíval souboj s rybou v neskutečně čisté vodě. V hloubce kolem 7 metrů bylo vidět zlatavé tělo cassienského kapra, kterého jsem na první dobrou podebral. Nebyl to žádný obr, ale pro mě to byla neskutečná odměna za hodně dlouhou cestu. Splnil mi sen o ulovení kapra z legendárního Cassienu. 

Pavel Šimůnek 
Sportcarp tým