Lac d’Orient

Po pár týdnech strávených na březích legendárního Cassienu jsem začal toužit po poznání dalšího jezera, a to Orientu. Již na základní škole jsem se zatajeným dechem hltal články od Andyho Chamberse, nebo Leona Hoogendijka a jejich příbězích o obřích a unikátních kaprech, na které zde rybáři čekají i měsíce. 

Dostupné informace o tomto 2500 hektarů velkém jezeře jsem si začal sepisovat přibližně před 3 lety. Letos mi koncem července náhodou odpadlo několik akcí a vytvořilo se mi tak několikatýdenní okno, které jsem chtěl využít k rybolovu. Kolegu, který by se mnou podnikl letní, poznávací výpravu do Francie se mi na poslední chvíli najít nepodařilo. Sám jsem kvůli neznámým možným problémům jet nechtěl. Když už jsem akci zavrhoval, tak mi přítelkyně nabídla, že bychom mohli jet spolu. Na to jsem nakonec kývnul. 

Odjezd byl naplánovaný na poslední červencovou neděli, kolem půlnoci. Díky tomu jsme se vyhnuli hustému provozu a cesta příjemně utekla bez jakýchkoliv komplikací. K jezeru jsme přijeli v pondělí dopoledne. Při prvním pohledu na obří masu vody a pomyšlení, že v těch obrovských zátokách plave kaprů asi tolik, že bych je napočítal na prstech jedné ruky mi trochu zaskočilo. Po zakoupení povolenky k lovu a vstřebání všech pocitů jsme dali rychlý oběd v místní restauraci prodávající burgery. Nechtěli jsem nic zbytečně urychlit, celý den byl před námi. Po obědě následovala nejhorší část dne, a to naskládat všechnu výbavu do člunů a najít místo k lovu. Na vytipovaném sjezdu k vodě jsme potkali místního, mladého Francouze, který se právě vracel ze své životní výpravy na jezero. Byl sdílný a ukázal co se mu podařilo ulovit. Při pohledu na fotky ryb mi spadla brada. Ryby asi jsou aktivní, což je skvělá zpráva. Při teplotách pohybujících se nad 30 stupňů ve stínu bych tomu nikdy nevěřil, kdybych právě neviděl, co jsem viděl. Po více než hodině jsme byli připraveni na první obhlídku jezera. Hladina vody byla vysoko. Hodně vysoko. Podle stromů bylo vidět, že je vodní stav jen o trochu nižší než na jaře, kdy je jezero na své maximální kapacitě. Orosilo se mi čelo a ihned mi došlo, že najít vhodné místo na břehu bude násobně náročnější, než jsem si myslel. Mé myšlenky se bohužel potvrdily. Ani po XX hodinách hledání jsme nenašli vhodné místo pro lov. Kvůli přicházejícímu večeru jsme se rozhodli přespat na nejbližším místě a ráno pokračovat v hledání. Už při stavění bivaku jsem si všimnul neskutečného množství komárů. Kolem 10 hodiny bylo za dveřmi bivaku čisté peklo. Stačilo vystrčit ruku ven z bivaku a okamžitě byla obalená desítkami komárů. Kvůli šílenému horku mi nešlo usnout. Po několika hodinách přemýšlení, do čeho jsem to vzal svoji skvělou přítelkyni a myšlenkách, jestli jsem si neukousnul příliš velký kus dortu se mi podařilo usnout.



Po ranní kávičce byly všechny věci opět naloženy na člunu a my mířili do poslední mnou vytipované zóny vhodné pro lov. V tento moment jsme prozkoumali desítky kilometrů zatopených břehů a zbývala mi poslední baterie, která nebyla KO. Po dalších 4 hodinách a XX ujetých kilometrech se nám konečně podařilo najít zajímavé místo. Při příjezdu ke břehu se mi do vrtule motoru zamotaly staré, utržené montáže od kaprařů. Nálada ihned stoupla. Místní by zde nechytali pro nic za nic. Na celém jezeře jsme v tuto chvíli lovili kapry sami. Po připravení všeho potřebného nastal čas pro nalezení vhodných míst pro lov. Už v samých začátcích plánování této poznávací akce jsem byl smířen s tím, že mám absolutně minimální šanci kapra vidět, natož ho ulovit. Při hledání vhodných míst pro položení montáží mě polil pot podruhé. Dno Orientu vypadalo jako louka. A to naprosto všude. Po dalších XX hodinách na vodě se mi podařilo najít 3 místa k lovu. Jedno vypadalo absolutně luxusně. Druhé bylo horší a na tom třetím nešlo slušně prezentovat nic jiného než plovoucí nástrahu. Z předešlých zkušeností letního lovu na velkém francouzském jezeře mi bylo jasné, že lov na težké boilies je úplně mimo hru. Aktivita obrovských raků, kteří jsou zde téměř všude je na maximu. A z minulosti, kdy mi tvrdá 24 mm kulička obalená plastovou ochranou proti rakům vydržela ve vodě 4 hodiny nemělo smysl nad tím vůbec uvažovat. Na dvě tvrdá místa jsem nastražil vyvážený tygří ořech. Na poslední místo nezbývalo dát nic jiného, než 15 mm plovku kousek nade dnem. S jedním prutem jsem byl extra spokojený, a to s tím prvním. Bylo to místečko cca 20x20 cm pod obrovským stromem v hloubce 1,5 metru. Všechny montáže jsem pokládal rukou pod aquascopem, nebo přímo zaplavával. První večer na orientu s montážemi ve vodě jsem si užíval jako žádný jiný. První záběr přišel až nečekaně brzo. Přibližně hodinu po zavezení přišel na plovku obří lín, který se svou váhou blížil k pěti kilům.




Prut jsem zaplaval na stejné místo, tentokrát s vyváženým tygřím ořechem. Během první chytací noci jsem se konečně skvěle vyspal. V noci přišlo ochlazení a ráno jsme vstávali za jemného deště. Akorát jsme snídali, když se brutální, plynulou jízdou rozjel prut z místa, kterému jsem nejvíce věřil. Bylo mi jasné, že na konci lín nebude. Po vydolování vlasce z travin se mi podařilo dostat až na jeden návin šokovky. Zastavil jsem se v místě, kde vlasec vedl přímo do obrovského keře s korunou minimálně 2x2 metry. Bylo to v hloubce kolem 3 metrů. Věděl jsem, že ryba tím keřem musela projet a zastavit se v hustých travách za ním. Na přibližně pátý hod kotvou se mi podařilo zachytit vlasec a mohl jsem začít pomalu ručkovat. Na konci jsem cítil pohyb, ale ještě jsem nedokázal identifikovat, zda se jedná o kapra, nebo sumce. Po pár vyručkovaných metrech šokového vlasce jsem u dna uviděl zlaté tělo s bílou tlamkou, ze které trčely mé dva tygřáky. V ten moment se mi rozklepaly kolena. Po ponoření podběráku téměř ke dnu jsem kapra ladně navedl do sítě. Byl můj. Skoro mi vyhrkly slzy. Takové emoce jsem při lovu kaprů dlouhou dobu neměl. O velikost vůbec nešlo. Jeden z místních gigantů to rozhodně nebyl. Po první noci na Orientu jsem chytil kapra. To bylo něco v co bych ani ve snech nedoufal.

Po zbytek výpravy jsme prozkoumali ještě XX kilometrů břehu. Zóny z mého pohledu vhodné pro lov byly ze břehu nedostupné. Teplota vzduchu se opět dostala na tropických 35 stupňů ve stínu a my po pár dnech ukončili naši krátkou, ale velice úspěšnou poznávací výpravu na Orient...

Pavel Šimůnek